Templáři .. divní už začátku.
 

Historie řádu Templářů

templ znak
znak templaru

Řád templářů aneb Chudí rytíři Krista a Templu (Šalamounova chrámu) vznikl v roce 1118 na ochranu poutníků do Svaté země po vítězství křesťanů v křížové výpravě, když byl osvobozen Jeruzalém. Panovník Jeruzaléma jim jako sídlo věnoval mešitu, která stála na místě původního Šalamounova chrámu.

Odtud pramení mnohé legendy, které Templáře spojují s nálezy křesťanských artefaktů jako Svatý grál nebo Archa úmluvy.

Pravidla řádu

Templáři byli napůl mniši a napůl válečníci. Skládali kromě slibů chudoby, cudnosti a poslušnosti Bohu i slib na obranu poutníků. Postupně se řád rozšiřoval a Sv Bernard jim sepsal pravidla.

Více o životě v klášterech se dozvíte v článku Jak žili

Vojenská organizace

rytir na konovi

Templáři byli již od počátku vojensky organizováni. V čele řádu stál velmistr, který měl poradce. Pak byli velitelé jízdy a pak velitelé provincií.

V řádu nebyli jen rytíři, poměr rytířů a ostatních se odhaduje 1:10. Celkem dosáhl počet templářů něco mezi 15000-20000, ovšem rytířů bylo daleko méně.

  • Rytíři byli jízdní těžkooděnci, kteří nosili bílý plášť s křížem.
  • Zbrojnoši nosili hnědé pláště
  • Řemeslníci, kuchaři, kováři v klášterech
  • Kněží sloužili mše a byli i zpovědníci.

Více o způsobech boje, které je proslavily, se dozvíte v článku Jak bojovali

Zbohatnutí řádu a růst vlivu

Templáři postupem doby zbohatli z válečných výprav, darů panovníků a také začali provozovat bankovnictví. Půjčovali peníze, zajišťovali převody hotovosti a byli zárukou spolehlivosti. Vyjednávali i o válečných zajatcích, a to později vedlo k podezření, že se spikli s muslimy. Vystavěli řadu pevností ve svaté zemi, a když bylo zřejmé, že se tam křesťané neudrží, přesídlili do Evropy a hlavní sídlo měli v Paříži. Díky bankovnictví však pronikli do mnoha dalších zemí, i do Království českého.

Bohatství a nezávislost templářů na světské moci, fakticky existující „stát“ ve státu a jejich podřízenost papeži začala vadit francouzskému panovníkovi Filipu IV a v roce 1307 byli Templáři ve Francii pozatýkáni. Tvrdí se, že se o zásahu dozvěděli předem, a největší poklady stihli odvézt, mezi jinými i do Skotska.

Filipovi šlo jak o zlomení světské moci templářů, tak o získání jejich majetku. Aby to mohl provést, potřeboval je vmanipulovat do kacířství nebo hereze, aby ztratili církevní podporu.

Zničení řádu

upaleni
Upálení templářů

Templáři byli proto obviněni ze zapíráni Krista, sodomie, uctívání vousaté hlavy (bafometu) a kněží byli obviněni, že nesvětili tělo páně.

Templáři byli mučeni a někteří z nich přiznali vinu. Ti, kteří se přiznali a pak přiznání odvolali, byli upáleni za návrat ke kacířství. Jako poslední byl upálen velmistr řádu, zbytek templářů byl propuštěn ale řád byl mezitím zrušen a majetek vyrabován královskými správci.

To byl konec slavného řádu.

Mnozí odešli do jiných zemí jako Portugalsko nebo Skotsko, kde pak Templáři pomohli Skotům v bitvě o Bannockburn.

Dnešní stanovisko církve je takové, že se ničeho nedopustili, že šlo o mocenský vykonstruovaný proces a vynucené přiznání, a řád je zcela rehabilitován

Historické poznámky od Dhala

Rád bol údajne založený v r. 1118, ale to nemusí byť celkom presné (podobne ako viacero iných údajov o histórii templárov). Historické pramene totiž vychádzajú z prác historikov z konca 12. storočia, teda situácia podobná tomu, ako keby sme sa pokúšali my dnes na základe údajov našich prarodičov písať niečo o Stalinovi. Prvým veľmajstrom bol Hugo z Payens, telatívne chudobný a bezvýznamný šľachtic zo Champagne, prvá várka členov predstavovala 11 rytierov (dochovali sa aj mená a u niektorých aj základné údaje) a rád bol založený na ochranu pútnikov prichádzajúcich do svätej zeme ("outrmere", ako ju nazývali vo Francúzsku). Toto poslanie rádu sa všeobecne spochybňuje, 11 rytierov pre ochranu tisícok pútnikov asi veľa vykonať nemohlo. Skôr sa predpokladá, že templári niečo hľadali v zrúcaninách Herodesovho chrámu a že to vraj aj našli - tu je jadro povestí o svätom Gráli

Rád bol zlikvidovaný začiatkom 14. storočia, základné dáta sú vyše. Kráľ Filip IV. potreboval nutne ich peniaze a najskôr to skúšal miernejšími prostredkami - vyskytli sa pokusy zlúčiť templárov spolu s johanitmi do jedného rádu. Táto cesta však nebola schodná, posledný templársky veľmajster Jacques de Molay mal vážne výhrady a odmietol to. Čo ostávalo chudákovi biednemu francúzskemu kráľovi? Vymyslel pár obvinení (na tú dobu dosť vážnych) a dal premilených templárov pozatýkať. Udialo sa to v piatok 13.októbra 1307, vtedy sa zrodil termín nešťastný piatok trinásteho.

Priznania k vymysleným obvineniam boli vynútené mučením, na základe nich bol majetok rádu zhabaný. De Molay (on sám bol dosť drsne mučený a priznal sa k viacerým obvineniam) sa pokúšal neskôr templárov rehabilitovať, ale nebol úspešný. Koniec bol taký, že v roku 1314 odvolal všetky svoje priznania (spoločne s francúzskym templárskym prefektom Jacquesom de Charney) a bol upálený.

Odvolanie priznania bolo vtedy hodnotené ako nenapraviteľné kacírstvo a trest bol za to jediný - smrť na hranici. V prípade pánov de Molay a de Charney sa vyskytla najtvrdšia verzia upálenia, boli pekne pomaličky usmažení na miernom ohni, najskôr nohy a po kúskoch vyššie a vyššie. Vtedy vraj odoznela kliatba vyslovená voči kráľovi a pápežovi. A skutočne sa naplnila, aj keď u pápeža Klementa V. to nebol žiadny zázrak, keďže v tom čase trpel pokročilou rakovinou pečene a žalúdka. Kráľ Filip IV. Pekný zahynul (do roka a do dňa, ako inak) na následky pádu z koňa.

Rád bol vo Francúzsku rozpustený, ale okolité krajiny sa zachovali trochu inak. Dosť veľa templárov zdrhlo do Škótska, tam si vytvorili vlastný rád. Portugalskí templári boli najpraktickejší. Jednoducho sa premenovali a fungovali bez problémov ďalej.

Legendy o řádu Templářů

Templáři prý schovali poklady, našli artefakty ze Šalamounova chrámu - Svatý grál a Archu úmluvy, dostali se do Ameriky před Kolumbem, je s nimi spojována záhada Turinského plátna ...

Chcete vědět víc? Podívejte se na Legendy o templářích, o kterých píše Dhal.

Řád prý byl ovlivněn dávnými učeními a náboženstvími orientu - např z Egypta, což by měl dokazovat právě Baphomet. Věnovali se prý alchymii, kabale a sympatizovali s tajnými či heretickými sektami jako Kataři, Rozenkruciáni, Hermetici. K templářům, jejich odkazu, se hlásí i Zednáři.

Zpracováno podle následujících zdrojů

Další zdroje

Máte rádi metal a zajímá vás historie Templářů?

Pak by se vám mohlo líbit CD Knights of the Cross od německé skupiny Grave Digger. Texty můžete najít na stránkách gravedigger.de. Bohužel tam nemají žádné audio ukázky (sice v downloadech jsou videa ale ty jsou z jiných CD), tak jsem spáchala několik krátkých ukázek- vytočte zvuk naplno, jak to pro metal má být, a ochutnejte:

Přečtěte si také

Info o hře

Templáři